Mám teprve dva lístky, ale už jsem strom. Nevím to úplně jistě, ale už jsem přerostl trávu, kapradiny, mech mi zahřívá paty a jak se tak rozhlížím větvemi, neboť pořád rostu, podobám se okolním vysokým stromům. Zatím jsem ještě stromí mládě.

      Šelestím listy na větvích, abych na sebe upozornil ty moudré velké vznešené kmety - kmeny. Ale nikterak nereagují. Co jsem za strom, nevím. Nemám jehličí ani dlouhé nohy ani nenosím žaludy. Co asi budu zač? Ta moje poslední zima byla velmi studená a dlouhá, myslel jsem, že to mravenčení nedokrevností už nevydržím, ale teď si na to už ani nevzpomenu. Z hlubin země nasávám vláhu a živiny, na některých, když je najdu, si zvlášť pochutnávám, už jsem hodně rozvětvený a ševelím a třepotám olistěný až radost pohledět. Moc rád mám ptačí zpěv, to neumím. Ani zvednout kořeny, tak musím jenom čekat a prosit až ptáci přiletí. Ale co to, najednou mám takové divné šimrání po celém těle, au, chvílemi to i bolí, co se to děje, jé, já rozkvétám?! Tak budu ovocný, to je nadělení, uprostřed smrkového či spíše smíšeného lesa jaký to osud si se mnou takto zahrál! Kdo mě tady opýlí, ach, já jsem nešťastný... Co to, lesní včely si mě našly, u, i, íí, vždyť mě ulechtají k smrti. Tak ale teď už mám těch hrátek dost, začalo pršet, včely se schovaly, prší a prší. Zase nasávám, co vody teď potřebuji a fotosyntetizuji hned jak se objeví slunce. Jenom mi stíní jeden rozložitý dub, tak mám co dělat, abych dost paprsků pochytal, živím teď spoustu malých dětí. Jsem šťastný. Kolem běhají zajíci, jeden se do mě zlehka zakousl, však rány po jejich hlodácích mám sotva zahojené ze zimy. Srnky tu občas přeběhnou a mnoho jiných. Ale ti mají v sobě nepokoj, musí se stále přemísťovat. Já ne. Vzhlížím k těm, kteří jsou přede mnou a stojím a stojím a čekám co bude dál.

Tento článek je na téma: Na zadané téma - vyprávění
Vypsat všechny články na toto téma