Obdivuji ženy a ženskost. Být jako kočka, měkká, pružná, s ladnými pohyby, přitom umět i škrábnout, když se mi něco nelíbí a s královskou důstojností pomalu odkráčet. Obdivuji ženy, které dokáží být silné ženským způsobem. Je to nenápadná síla, která není tak okatá jako ta mužská, je více skrytá. Být ženou pro mě znamená být trpělivá. Trpělivá k dětem, manželovi, sama k sobě. Někdy v sobě pociťuji ženskost velmi zvláštním způsobem. Je to pro mě v určitém smyslu nová pozice. Musím říct, že když už se mi podaří se do tohoto pocitu dostat, je to nádhera. Je to velmi příjemné, je mi to vlastní. Zároveň se však bojím toto cítění přenést do svého běžného denního \\\"režimu\\\". Neumím tento pocit ani dost dobře opsat. Je v tom velmi obsažená hloubka a měkká temnota. Je v tom samet a černé hedvábí. Pomalý ladný pohyb - tanec víly. Nejvíce ženou se cítím ve společnosti mužů. Jsou muži, kteří mi usnadňují mou cestu k mému ženství a já jsem za to vděčná. Vděčná za galantnost, něhu, lásku, kterou mi projevují. Muži jsou nejlepším barometrem mého ženství. Když (byť jen na chvíli) přestane fungovat mé ženství, okamžitě přestane cosi fungovat i ve vztahu k jakémukoli muži, kterého se daná situace týká. Stále je pro mě těžké projevovat se žensky, i když věřím, že dělám pokroky. Jsem ale ráda, že to není bolestné, tak jako dřív. Dnes je to pro mě spíše radost. Radost z tance, ze svádění, z vlastní ženské sexuality, radost z klábosení na ženský způsob, z ženského způsobu humoru. Není nad pořádný babinec. Nedávno jsem byla na filmu \\\"Deník Bridget Johnsnové\\\". Seděla jsem v kině a bylo slyšet, že na určitých místech, v určitých pasážích filmu, se ozýval z různých koutů kina hurónský babský řev. Výbuchy řehtajících se dam hovořily jasně. Chlapi na těchto místech téměř vůbec nereagovali. Nemohli, není v jejich moci pochopit směšnost scének, které sami nezažili. Zmocňuje se mě pocit, že být ženou si člověk může krásně užít. Chudáci muži!
Tento článek je na téma: Na zadané téma - úvaha
Vypsat všechny články na toto téma |