Tento obraz mě provází, i když oči otevřu, když jdu do práce, když se hádám s dětmi, když řeším své problémy, když prožívám své radosti. Stal se mou trvalou součástí, ovlivňuje mé jednání, chování, každý můj den. Každý den vnímám, že se cosi mění, že život je neustálý pohyb a změna. Tento způsob prožívání však nepřišel zadarmo, bylo nutné zbavit se (a bude to nutné stále) různých vrstev nánosů myšlenek a postojů, které tuto vnitřní vizi zakrývaly. To co umožnilo odkrýt, odházet tyto vrstvy, je mou vnitřní silou. Má vnitřní síla vychází ze vzdorovitosti, tvrdohlavosti, svobodomyslnosti a zejména z překonávání strachu z bolesti a ztrát. Vždy jsem vzdorovala všemu, co se mi vnitřně příčilo, tvrdohlavě jsem si šla za svým. Vždy jsem volila svobodu, i když často byla cena vysoká. Vždy jsem nakonec překonala svou slabost a šla proti svému pohodlí, proti strachu z bolesti a ztráty. Má vnitřní síla je v rozhodnutí a v neústupnosti. Když se pro něco rozhodnu, nic mě nezastaví. Možná, že to někdy dlouho trvá, ale nakonec přecijen dojdu tam, kam chci dojít. Jistě mě v životě čekají mnohé dlaší překážky, zklamání, ztráty a bolesti. Nebudu jim však uhýbat. Překážky se budu snažit překonat, zklamání, ztráty a bolest přijmout. Když se člověk přestane potulovat světem jen tak a začne si uvědomovat magické souvislosti svého života, je to jako když naskočíš na vlnu, není úplně jisté, které proudy vlnu budou ovlivňovat a jak vysoká bude. Jediná jistota je, že to nakonec byplaví na pobřeží. Cestou musíš dávat celé své já, aby ses na vlně udržela a nevtáhly tě hlubiny se žraloky a navíc, když už se dostaneš na břeh, nikdy nevíš, je-li na ostrově oáza klidu, nebo lidožrouti. To všechno však nevyváží krásu cesty na chycené vlně.
Tento článek je na téma: Na zadané téma - úvaha
Vypsat všechny články na toto téma |