Škola Věšteckých umění a esoteriky v Brně

Otevřené studijní obory:

Každý únor a září se můžete přihlásit do čtyř základních studijních oborů. Obsah, popis a ukázky naleznete zde.


Půlroční a další kursy:

Každý půlrok otevíráme pestrou nabídku kursů. Obsah a popis včetně ukázek naleznete zde.


Semináře, cvika, víkendy:

Setkání, praktická cvičení, semináře, workshopy najdete zde.


Dceřinné projekty školy:

Malé opatství Thelémské Magická lóže.
Kurs magie - teorie, praxe, sebezdokonalení.


Návštěvní hodiny školy:

Pondělí 17 - 18.30 hodin. Prosím objednejte se. Kontakty zde.Telefon:
775 SHUGAL=
775 748425.


Doporučené knihy:
Novinky v obchodě

ANKETA:
Co vám tu chybí?

Víc prací studentů. (924)

Fotky. (496)

Reporty z akcí. (382)

Něco jiného (148)

Nevím. :-) (141)



Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy


Seznam stránek
Kdo jsme?
MAGICK rozchodník

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana


Jediná evropská škola, nabízející úplné vzdělání v esoterních naukách a věštecví



Ze života školy
Úvod

      Školu založila Zuzana Antares jako první svého druhu u nás. Od té doby vychovala mnoho set, možná i tisíc žáků. Někteří pokračovali profesionální kariérou a patří dnes mezi známé odborníky, jiní studovali jen pro radost, pro vlastní rozvoj nebo pro lepší porozumění druhým.

Nenechte si ujít:

HISTORIE ŠKOLY* co je esoterika * školní perličky * kurz magie * Revue44 (Z deníku Zuzany Antares)



Jak začít studovat

  1. V levém menu je odkaz na studijní obory (ty jsou roční až čtyřleté) nebo kurzy (ty jsou tříměsíční až půlroční).
  2. Vyberte si svůj obor.
  3. Lze studovat jeden nebo víc oborů souběžně - záleží na vás.
  4. Přihlaste se telefonicky na 775 SHUGAL (775 748425) nebo mailem 333_zavináč_magick_tečka_cz.
  5. Můžete zkusit i seminář nebo cviko, víc info tamtéž.

Zvolený článek:

Hora krále Ludimila

      Když byste, kamarádi moji, hledali na mapě vezdejšího světa podobnou zemi té, o níž vám chci vypravovat, sotva byste měli štěstí. Ani rozžatá lampa za bílého dne by vám nebyla moc platná.

Ta země už odedávna byla hýčkána, místní obyvatelé byli bohatí a silní, a král – hotové dobrotisko. Poddaní dávno zapomněli jeho pravé jméno, a že měl o svůj lid mimořádné zásluhy, říkali mu Ludimil.

Jenže, jak říkají staří lidé, všeho dočasu.

      Jednoho dne se na západní straně objevili docela cizí muži. S nikým, s ničím neměli slitování, kradli a loupili, bez milosti vyháněli lidi z jejich domků, střechu nad hlavou jim pálili, a ještě se jim zle vysmívali.

Obyvatelé té země už před dávnými časy zapomněli, jak chutná násilí, nedovedli se bránit, neuměli nijak bojovat – a nepotřebovali to prostě. Teď byli proto proti cizákům skoro bezmocní, a jen s pláčem lomili rukama nad hlavou.

A cizí muži postupovali pořád dál a vpřed, každou hodinou blížili se k sídelnímu městu.

Konečně jistého statečnějšího muže napadlo: „Měli bychom varovat našeho krále, aby se včas mohl přichystat.“

Sám na nic nečekal, popadl klobouk a hybaj do paláce.

Ludimil doposud neměl ani tušení, co se kolem děje, a když mu posel zvěstoval, co a jak, nemohl vlastním uším uvěřit. „Pane můj, jestli se v brzké době něco nestane, bude s námi ámen“ hořekoval onen dobrý člověk.

Král, vědom si své důležitosti, nabral dech, pochválil muže za statečnost a duchapřítomnost, okamžik uvažoval, a pak pravil: „Temná hodina přišla na naši krásnou zemi. Ale je-li tomu skutečně tak, jak pravíš, mají se cizinci nač těšit.“

Hned poté přikázal, aby po vsích a městečkách bylo vybubnováno a ve všeobecnou známost dáno, aby obyvatelé nechali, kde co jim doma leží nebo stojí, a co nejrychleji pospíchali na nejvyšší horu v království.

Stalo se zakrátko, jak Ludimil poručil, a netrvalo dlouho, hora se hemžila lidičkami jako mraveniště. I sám král se dostavil, provázen nejvyšším rádcem, a řekl nahlas: „Tady počkáme, jsme zde chráněni před nepřáteli a dost možná, nenaleznou-li v domech nikoho, odtáhnou cizinci s nepořízenou. Prosím vás jen, lidé moji drazí, buďte klidní a nebojte se. Dokud budeme spolu a potáhneme za jeden provaz, nic zlého se nám nemůže přihodit.“

Lidé se radovali, jásali, ba čepice do vzduchu vyhazovali. Tolik Ludimilovi důvěřovali. Ale stalo se, s čím nikdo nepočítal.

Nejvyšší rádce, liška podšitá, ucítil svoji příležitost a rozhodl se jednat. Povahou odlišoval se od svých krajanů, nebyla mu cizí ani závist, ani touha po majetku a moci. Dobře si vše naplánoval, počkal, až padne noc a vše kolem něj usne, včetně nic netušícího Ludimila, a opatrně, jako zloděj, sestoupil z hory a horem pádem pospíchal v místa, kde tábořili ti cizí muži. Nechal se dovést k jejich veliteli a tomu řekl: „Prozradím ti, kde najdeš krále i se všemi poddanými.“

Velitel se poškrábal na bradě, ušklíbl se a zeptal se: „Hm, hm, už mi to začalo vrtat hlavou, kam se všichni poděli. Nejsem proti, můžeme se spolu dohodnout, ale dříve mi prozraď, co budeš za svou službu chtít.

Proradný rádce se nejprve ošíval a nějak upejpal, ale pak řekl: „Chci se stát králem místo Ludimila. Velitel se zachechtal: „To jsi mě, panáčku, pobavil. Ale dobrá. Mám v plánu veškeré místní domy vyloupit, kořist s sebou pobrat, a též obyvatelstvo, muže, ženy i děti s sebou odvléci. Udělám z nich ve své zemi otroky, budou mi sloužit až do roztrhání těla. Nebude-li ti vadit, že budeš osamělým panovníkem v prázdném paláci, můžeme si plácnout."

Rádce neviděl, neslyšel, zajímal ho jen ten královský hermelín.

A tak si taky plácli. Rádce poté bez uzardění a výčitek svědomí veliteli prozradil, kde se ukrývá král Ludimil a jeho věrní.

A cizinci se natošup chopili zbraní, velitel popadl rádce tvrdě za rameno a poručil mu: „ Veď nás!“ Netrvalo dlouho, byli na místě. Slunce už vycházelo na oblohu a i Ludimil se probudil. Sotva rozlepil víčka, leknutím je opět zavřel. „Sním anebo bdím?“ ptal se sám sebe, když před horou spatřil hustý zástup cizích mužů – a hle, v jejich čele jeho nejvyšší rádce.

„A já ho považoval za přítele,“ posteskl si král hořce. Ale nebylo pokdy tesknit, král věděl, co má a musí učinit. „Hej hola, vstávejte,“ zvolal, aby zbylé spáče probudil. Překvapení všech bylo náramné, a vůbec ne milé. A cizí muži byli stále blíž a blíže. Mávali meči a vypadali zlověstně.

Rozhlédl se Ludimil po ustrašených tvářích svých poddaných a vida, že by se určitě neubránili, zavolal: „Prosím tě horo, pomoz nám!“.

Zaslechli tu prosbu lidé, stojící králi nejblíže, a sami se přidali voláním: „Prosíme tě horo, pomoz nám!“

A hora doopravdy pomohla. Odněkud z jejího nitra začala vycházet tak oslepující záře, že to oči zavíralo. Zakratičko pak svítila hora dodaleka jako kopec ze samého zlata.

Cizinci zprvu nevěděli, co se to děje, ale najednou zjistili, že nevidí – každého z nich hora oslepila, takže nebyli mocní udělat kloudný krok, natožpak udržet zbraň, či dokonce s ní útočit. Byl z toho přenáramný křik. Cizinci křičeli zlostí, zatímco lidé krále Ludimila ze samé radosti.

Jen jednoho jediného slepota nepostihla. A sice nejvyššího rádce. Zato však mu jazyk jedním rázem úplně a napořád zčernal.

Nebylo cizincům, než vzít nohy na ramena a utéci. Jak měli naspěch, vše, co naloupili, ba i to, co si sami s sebou přivezli, nechali ležet. Utekl i proradný rádce a jakživ už o něm nikdo nikdy neslyšel.

Pak se však ozvala ohlušující rána, takže lidé upadli a uši si zakryli, aby neohluchli. Když se rozhostilo zase ticho, bylo po všem. Hora přestala zářit a vypadala jako dříve. Jen s králem Ludimilem stala se proměna. Že sílu hory probudil, musel zaplatit. Změnil se v kámen...

Obyvatelé oplakali svého milovaného panovníka, který se pro ně obětoval, ale pak se vrátili zpět do svých domovů a poznali, že jsou ještě mnohem bohatší, než kdykoliv předtím. Získali též zbraně oněch cizích mužů, takže nadále se nemuseli nikoho a ničeho obávat.

Zlí cizinci už se nikdy nevrátili a na místě , kde zkameněl dobrý král Ludimil, znenadání vytryskl pramínek čerstvé vody.

Lidé té země si mezi sebou zvolili nového vladaře a zase dál žili šťastně a spokojeně. Z hory beze jména stala se Hora krále Ludimila a jako taková dostala se též do zeměpisných atlasů.

Až budete, kamarádi moji, zase cestovat prstem po mapě, hledejte tu zemi i Horu krále Ludimila. Budete-li mít alespoň krapítek štěstí, možná ji také objevíte.


Tento článek je na téma: Setkání s monstrem
Vypsat všechny články na toto téma








Nepřehlédněte

Okultní knihkupectví Jsme na FaceBooku


Seznam zapsaných

Seznam studentů přihlášených do aktuálního semestru:
září 2018
únor 2018
září 2017
únor 2017
září 2016
únor 2016
archiv


Thelema-centrum
Kunkovice

Tady probíhají semináře. Přijeďte!


Galerie:
Nová galerie je tu.

Témata:
1.  Školní aktuality
2.  Na zadané téma - úvaha
3.  Na zadané téma - vyprávění
4.  Mé nejšílenější přání
5.  Zážitky z vizualizací
6.  Setkání s monstrem
7.  Volné téma
8.  Povídky podle obrázku.

Starší práce:
6. 
7.  Dubnová setkání
8.  Kurs Výkladu horoskopu
9.  Moje práce s magickým zrcadlem
10.  Začínáme!
11.  Holčička
12.  Magická zrcadla
13.  Má hrdinská cesta
14.  Výklady tarotu
15.  Září 2014 - začněte u nás studovat!

Novinky

Co nového na celém Magick.cz?


Naše reklama

Ritual.cz