Škola Věšteckých umění a esoteriky v Brně

Otevřené studijní obory:

Každý únor a září se můžete přihlásit do čtyř základních studijních oborů. Obsah, popis a ukázky naleznete zde.


Půlroční a další kursy:

Každý půlrok otevíráme pestrou nabídku kursů. Obsah a popis včetně ukázek naleznete zde.


Semináře, cvika, víkendy:

Setkání, praktická cvičení, semináře, workshopy najdete zde.


Dceřinné projekty školy:

Malé opatství Thelémské Magická lóže.
Kurs magie - teorie, praxe, sebezdokonalení.


Návštěvní hodiny školy:

Pondělí 17 - 18.30 hodin. Prosím objednejte se. Kontakty zde.Telefon:
775 SHUGAL=
775 748425.


Doporučené knihy:
Novinky v obchodě

ANKETA:
Co vám tu chybí?

Víc prací studentů. (923)

Fotky. (493)

Reporty z akcí. (382)

Něco jiného (147)

Nevím. :-) (141)



Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy


Seznam stránek
Kdo jsme?
MAGICK rozchodník

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana


Jediná evropská škola, nabízející úplné vzdělání v esoterních naukách a věštecví



Ze života školy
Úvod

      Školu založila Zuzana Antares jako první svého druhu u nás. Od té doby vychovala mnoho set, možná i tisíc žáků. Někteří pokračovali profesionální kariérou a patří dnes mezi známé odborníky, jiní studovali jen pro radost, pro vlastní rozvoj nebo pro lepší porozumění druhým.

Nenechte si ujít:

HISTORIE ŠKOLY* co je esoterika * školní perličky * kurz magie * Revue44 (Z deníku Zuzany Antares)



Jak začít studovat

  1. V levém menu je odkaz na studijní obory (ty jsou roční až čtyřleté) nebo kurzy (ty jsou tříměsíční až půlroční).
  2. Vyberte si svůj obor.
  3. Lze studovat jeden nebo víc oborů souběžně - záleží na vás.
  4. Přihlaste se telefonicky na 775 SHUGAL (775 748425) nebo mailem 333_zavináč_magick_tečka_cz.
  5. Můžete zkusit i seminář nebo cviko, víc info tamtéž.

Zvolený článek:

Pomocník

      Jay pomalu sestupoval po strmé stezce, opatrně našlapoval, aby si nezvrtl kotník a po celou dobu přemýšlel, jak se z blahobytu a zavedeného života ocitl tady, v málo dostupných horách, u kmene, o němž v životě neslyšel, u kmene, kterému měl pomoci a on, i když zde byl dlouhou dobu, stále nevěděl jak. Nakonec si lehl do jemné travičky, vystavil obličej slunci a odpočíval.
Už jako malý chlapec měl zvláštní dar. Nejen že měl absolutně vyvinutou intuici, takže uposlechl-li svého vnitřního hlasu, vždycky udělal dobře, ale také měl vidiny. Obvykle se to týkalo závažných rodinných událostí, kdy se díky těmto vlastnostem dokázal vždy neomylně rozhodnout. Někdy vstoupil do místnosti a viděl v ní lidi oblečené starodávným způsoben, které nikdy jindy nespatřil. Někdy jeho vnitřní zrak směřoval do budoucnosti. Zprvu byl vždy zmaten, dokonce se ii bál, ale pak si přivykl.

      Odjakživa měl rád vše živé kolem sebe, přírodu, zvířata, od mala se potuloval po okolí domu a nosil matce v čepici různou havěť, která podle něj potřebovala pomoci a tu pak léčil. Nedalo velkou práci zjistit, že třesoucí se zvířata získala klid dotykem jeho rukou, že rány se dotykem jeho rukou rychleji zacelují a to nejen zvířatům, ale i kamarádům při nespoutaných dětských hrách, které končívaly nejedním šrámem. Jay zastavoval kamarádům krvácení z kolen, rozedraných rukou jako zkušený ranhojič a zajímavé, nikomu nepřišlo divné, že se krvácení zastaví, rána se rychle zacelí, bolest pomine.
Ani si nedovedl představit nic jiného, než že půjde studovat medicínu a o ničem jiném ani jeho rodině neuvažovali.
Dalo by se očekávat, že jako výborný student, kterému vědomosti šly jako by samy od sebe do hlavy, bude terčem závisti ostatních, ale nebylo tomu tak. Ostatní studenti jaksi cítili, že je stvořen pro něco jiného, konec konců jeho laskavá povaha nedovolovala lidem, aby jen neměli rádi. Od měl rád vše živé kolem sebe a jak rostl a dospíval, pak do své lásky a laskavosti zahrnoval i veškeré lidstvo a zcela přirozeně jej i všichni lidé, se kterými se kdy setkal, milovali.

Po studiích a získání nutné praxe si otevřel vlastní ordinaci, ale specializoval se na jemnou a plastickou chirurgii. Získal si velký věhlas a skromnou praxi pak se svou ženou rozšířil v malou, velmi vyhledávanou kliniku, neboť jeho schopnosti nezůstaly lidem utajeny a šířily se mezi nimi velice rychle.
Jayova manželka Gray byla rovněž lékařkou. Její štíhlá subtilní postava, plachý úsměv a milé jednání nemohly nechat nikoho na pochybách, že tito lidé k sobě patří a skutečně, zvláště po narození dvou dětí se zdálo, že není šťastnějšího páru na Zemi.
Ano, pravda, Jay míval prapodivné sny, ale nevěděl, jak patří k jeho životu a tak nechal na osudu, zda mu vyjeví více. Vídával ve snách vysoké hory, které se zdály být tak blízko sebe, že mezi ně nelze vstoupit. Hory, které se zdály být tak strmé, že je nelze zdolat. Hory, které se zdály být tak nepřístupné, až běhal mráz po zádech. Vrcholy a hřebeny byly holé, jak z nich vítr svál sníh, zasněžené, pusté a mrazivé, mlčící. Veliké šedé balvany rozseté po svazích jako oblázky a jinak nic, ticho, studené, prázdné, velké ticho. Působily impozantně a skoro až děsivě, jejich klid a majestát nic nenarušovalo. Na úbočí obrovitých hor se rovně vzpřímeně tyčily k nebi stromy, nekonečné řady stromů, temné lesy.
Jindy viděl ve snech divoké lidi, polonahé, v různých životních situacích, ale vždy působili dojmem lidí šťastných. Někdy mu i přes den, při práci, přelétla hlavou myšlenka, co mu asi osud chystá, že má čím dál častěji tato skoro živá vidění, ale ze zkušenosti svého života věděl, že se asi dozví v pravý čas, co má udělat. Zatím žil svým radostným životem, který dělil mezi svou rodinu a práci. Vše se mohlo zdát být stereotypem, ale nebylo tomu tak. Pacienti byli z různých končin země a měli různé osudy a jak na klinice trávili nějakou dobu, rádi vyprávěli se zájmem naslouchajícímu doktorovi co je kdy v životě potkalo a ten si to velmi dobře zapisoval do své geniální paměti.

Jednou v noci měl Jay zvláště živé sny, ale i přes den vídal různé hloučky těch zvláštních domorodců, ale tentokrát byli posmutnělí a Jay cítil, že jeho osud se blíží. A skutečně: Za několik dnů se na klinice objevil podivný pár. Snědý člověk trochu divokého vzezření s děvčátkem asi dvanáctiletým. I když byli oblečeni pokud možno civilizovaně, přece jen bylo vidět, že přicházejí z divočiny., Byli velice unaveni a velice plaší. Při prohlídce Jay zjistil, že děvčátko má ošklivé jizvy, které jej hyzdily. Muž mu řekl, že je to od divoké kočky, která jeho milovanou dceru Swebu napadla. (Jaye vůbec nepřekvapilo, že muž mluvil jazykem, kterému rozuměl jen on sám, i když sám nevěděl, co to je za jazyk. Bylo mu ale zcela jasné, že muž pochází z kmene, o kterém se mu zdávalo, a že se tím jeho osud naplňuje.)
Za pomoci svého umění, ale i své vnitřní energie, léčil Jay děvčátko. Jeho otec odmítl spát v jiném pokoji než holčička, a tak když našli tvrdohlavce spát před jejím pokojem schouleného v klubíčku, nechali jej s dcerkou pohromadě. Muž ztrácel pomalu svou plachost a komunikoval s Jayem, takže se dověděl, že jej za ním poslal jejich šaman. Dlouhou cestu šli částečně i pěšky, aby odlehčili koni, který táhl vozík, na kterém odpočívalo děvčátko.
Muž vyprávěl Jayovi o svém kmeni a jemu, z pochopitelných důvodů, připadalo vše důvěrně známě.
Kmen, který žil pod vysokými velehorami, nepotřeboval dosud ke svému životu lékaře. Na vše stačil jejich vlastní šaman a úžasná schopnost jejich vlastních lidí, kteří dotykem rukou dokázali léčit, zacelovat rány, zbavovat bolesti. Tuto vlastnost měli odjakživa, kam jejich paměť sahala. Byli to šťastní lidé, kterým okolní příroda poskytovala vše co potřebovali k životu. Ochranu jim poskytovaly nepřístupné hory. Před nějakou dobou ovšem jejich energie začala slábnout a oni nevěděli proč. Bez této životodárné energie byl kmen odsouzen k záhubě, vymřel by na nemoci, které najednou nebyli schopni tito lidé léčit. Jejich šaman ve svých snech při vzývání Boha přišel na jediného člověka, který jim mohl pomoci. Jay. A ten se začal chystat na cestu, neboť věděl, že svému osudu neunikne.

Sweba se uzdravovala a jakmile přišel čas, kdy by měla opustit kliniku, začal i Jaye jeho vnitřní hlas nabádat, aby se vydal na cestu a nutkání bylo tak silné, že nebylo možné odolat. Jay ukončil poslední přípravy a absolvoval nezbytné rituály, mezi něž patřila nejen prosba za zdar jeho cesty, ale i poděkování za milou a chápající Gray, jež převzala provoz kliniky do svých rukou.
Nadešel den, kdy se vydali na cestu. Jayovi se zdálo, že cesta nebere konce a po celou dobu blahořečil osudu, že dokázal udržovat své tělo pružné a v kondici.
Konečně se ocitli pod mohutnými horami, kde byla příroda tak čistá a nebe tak sytě modré, jak není nikde jinde vidět. Mohutné velehory se tyčily do závratných výšek. Ano, poznával to. To byly hory z jeho snů. Byl tady.
Byla pro něj připravena chatrč na okraji pralesa, kde hýřila příroda nevídanou pestrostí, zvířata byla nebojácná, protože jim nikdo neubližoval, jídlo rostlo na stromech, zkrátka ráj na zemi. Domorodci, sužování bolestmi, které doposud neznali, byli skutečně smutní a s nadějí v očích pozorovali cizince, od kterého si jejich šaman sliboval pomoc, a kterého vídal ve svých vidinách. Šaman mu vyprávěl, co už Jay věděl, o náhlé ztrátě jejich schopností a i když šaman prosil božstvo, aby mu vrátili energii, odpověď Boha byla stále stejná. Jen cizinec jim mohl pomoci.

Jako první úkol viděl Jay v navrácení sil lidem, kteří chřadli, v léčení nemocných. Ale i toto už se zdálo být v pořádku a stále neviděl svůj osudový úkol, stále se domorodcům nevracela jejich bývalá energie.
Nad tím vším Jay přemýšlel při svém odpočinku při sestupu do chatrče. Něco však bylo jiné než jindy. Ve vzduchu bylo něco, co způsobovalo takový příliv energie, až se mu točila hlava a brněly prsty. Udiveně se rozhlížel kolem, co způsobuje tento stav, co jej tak energeticky nabíjí.
Nemusel hledat dlouho. Okamžitě to uviděl. Oválný kámen, který vypadal jako skleněný, byl červený, ale průhledný a v něm nějaké čárky. Snad zvláštní druh jantaru? Vstrčil jej do kapsy a vzal domů. Ale doma neměl klidu, stále si musel kámen prohlížet, byl krásný, ano, krásný, ale něco tajemného vyzařovalo z té mrtvé hmoty. I když dávno nadešel čas spánku, Jay seděl a prohlížel si kámen, který ve tmě zářil. Byla to nádhera. A najednou to přišlo. Jako by se ocitl úplně někde jinde, ale v důvěrně známé přírodě, ocitl se na cestě, kterou se jde do hor, tam, kde domorodci utíkali jen před nebezpečím. Cesta se před ním rozvinula jaksi samozřejmě a zvala jej k pokračování v chůzi. V tom procitl. Ano, to se mu zdálo, ale sen pokročil dál, ukazoval mu cestu. Musí se na ni vydat. Nutkání bylo stále silnější, nemohl už netrpělivosti vydržet, sbalil si nejpotřebnější věci na cestu, trochu jídla, nápoj, spací pytel, do šátku zabalil kámen a vyšel. Věřil, že mu kámen bude ukazovat cestu. A skutečně cesta ubíhala rychle a u každé křižovatky věděl přesně, kam se má dát, nic k tomu nepotřeboval. Byl si jist, že jde správně.
Jelikož vyšel ještě za tmy, k ránu dorazil k úpatí hor. Bylo jasně cítit, že je zde chladněji a Jay si pochvaloval, že si vzal teplé oblečení i spací pytel. Jako vždy dobře udělal, že uposlechl svou intuici.
V dobrém rozmaru vstoupil do hor. Ovšem pokračovat v cestě po skalách vůbec nebylo tak jednoduché, jak se zprvu zdálo. Musel se stále dívat kam šlape, vždy musel napřed zkusit jestli kámen, na který se chce postavit, není uvolněný, šikovně se vyvážit a udělat další krok. Na dně žlebu, ve kterém se střetávala úpatí dvou přilehlých masivů bylo vyschlé koryto, ale to neprobíhalo přímo, vinulo se ostře, jak do sebe hrany hor zapadaly jako prsty sepjatých rukou.
Stoupal vzhůru a přes veškerou únavu musel obdivovat hru světel a barev, kterou mu hory připravovaly. Barvy zde byly mnohem jasnější a sytější než kdykoliv jinde a někdy se mu stalo, že kolem jeho oblečení a rukou kroužila barevná světla, která se pohybovala zároveň s tím. Byla to příjemná zábava. Ale už byl unavený, odpočal si chvíli, ale vnitřní hlas jej stále ponoukal, aby šel dál. Nikdy v životě nebyl tak sám. Ale pustá příroda kolem něj nepůsobila na něj tísnivě, nebál se. Prolezl dalším zákrutem a dalším a dalším. Jednu chvíli měl už pocit, že toho má dost, že už to dál nejde, že mu ta prokletá hora už další zákrut připravit nesmí. Samozřejmě, že přišly další a on se se vším smířil. Pak najednou dostal pocit, že se blíží k cíli své cesty. Napínal zrak a skutečně, za dalším zákrutem se jakoby zázrakem hory maloučko rozestoupily a on se ocitl před plošinou, ke které se dostal po jakýchsi schůdcích. Tu ho uviděl na druhém konci plošiny. Hrůzou se mu podlomila kolena. Něco takového skutečně nečekal.
Obr, vzdáleně podobný člověku, tam stál jako přikovaný a díval se na něj. „Máš něco, co mi patří“, promluvil jako by hlasem stroje a Jay nebyl schopen vydat ani hlásek, jen k němu vztáhl ruce s kamenem zavázaným v šátku. Obr mu kámen vzal, pokynul a na jeho úzkých rtech se objevilo něco, co mohlo být pochopeno jako úsměv.
Jay se za ním vydal. Vstoupili mezi hory a tam se před ním objevila kosmická loď, létající talíř.Obrů se najednou vynořilo více, zdálo se, že spěchají k lodi a ten první pobídl Jaye, aby s ním vešel dovnitř.Ukázal mu loď a aniž by mluvil, řekl mu o tom, že byl vyslán se svou posádkou na prohlídku Země ze své planety, která kdysi v pravěku na Zemi také přistála a jejíž posádka se zde zdržela déle než nyní.
„Nemám čas na dlouhé řeči“, myšlenkově sdělil Obr, „cesta k nám ti trvala déle, než jsme mysleli“, Jmenuji se Kuake a nikdy na tebe nezapomenu. Vím, že jsi měl přijít ty, abys mi doručil náš kámen. Vím, že jsme ubírali domorodcům energii a my zde nejsme pro to, abychom lidstvu škodili, ale abychom přinesli na naši planetu zprávu o tom, jak pokračuje to, co naši předkové zde zaseli. Ty jsi ten, kdo má tu zprávu převzít. Jste našimi potomky a my nedovolíme, aby lidstvo vyhynulo. Přijde čas, kdy nás budete potřebovat, kdy sami budete chtít zničit svou planutu a tehdy přiletíme znovu, zjevíme se vám, budeme s lidstvem komunikovat a zabráníme vám v tom, abyste zničili naše dílo. Obyvatelé naší planety chtějí, aby toto poselství převzal člověk, který svými vlastnostmi převyšuje ostatní a tím jsi ty. Dnes je doba návratu a my máme vše připraveno. Až přijde náš čas, upozorním tě na to. Schovej se mezi skály a odvrať tvář. V mé mysli zůstane ale naše setkání navždy. Buď sbohem, náš čas je zde. A úžaslý Jay odvrátil tvář, a když po drahné době vzhlédl vzhůru, uviděl létající talíř, jak se neslyšně vzdaluje pryč a pod ním se vznášel obraz postavy Kuakeho, který mu kynul.
Rychle, aby jej v horách nepřepadla tma se vracel zpátky. Zcela vyčerpaný došel do své chatrče a prospal dva dny.
Když se vrátil k domorodcům, viděl jen samé rozzářené tváře, ruce, které jej hladily a laskaly. Viděl, že jeho dobrodružství skončilo. Začal se chystat na cestu domů.

Tento článek je na téma: Setkání s monstrem
Vypsat všechny články na toto téma








Nepřehlédněte

Okultní knihkupectví Jsme na FaceBooku


Seznam zapsaných

Seznam studentů přihlášených do aktuálního semestru:
září 2018
únor 2018
září 2017
únor 2017
září 2016
únor 2016
archiv


Thelema-centrum
Kunkovice

Tady probíhají semináře. Přijeďte!


Galerie:
Nová galerie je tu.

Témata:
1.  Školní aktuality
2.  Na zadané téma - úvaha
3.  Na zadané téma - vyprávění
4.  Mé nejšílenější přání
5.  Zážitky z vizualizací
6.  Setkání s monstrem
7.  Volné téma
8.  Povídky podle obrázku.

Starší práce:
6. 
7.  Dubnová setkání
8.  Kurs Výkladu horoskopu
9.  Moje práce s magickým zrcadlem
10.  Začínáme!
11.  Holčička
12.  Magická zrcadla
13.  Má hrdinská cesta
14.  Výklady tarotu
15.  Září 2014 - začněte u nás studovat!

Novinky

Co nového na celém Magick.cz?


Naše reklama

Ritual.cz