Škola Věšteckých umění a esoteriky v Brně

Otevřené studijní obory:

Každý únor a září se můžete přihlásit do čtyř základních studijních oborů. Obsah, popis a ukázky naleznete zde.


Půlroční a další kursy:

Každý půlrok otevíráme pestrou nabídku kursů. Obsah a popis včetně ukázek naleznete zde.


Semináře, cvika, víkendy:

Setkání, praktická cvičení, semináře, workshopy najdete zde.


Dceřinné projekty školy:

Malé opatství Thelémské Magická lóže.
Kurs magie - teorie, praxe, sebezdokonalení.


Návštěvní hodiny školy:

Pondělí 17 - 18.30 hodin. Prosím objednejte se. Kontakty zde.Telefon:
775 SHUGAL=
775 748425.


Doporučené knihy:
Novinky v obchodě

ANKETA:
Co vám tu chybí?

Víc prací studentů. (998)

Fotky. (589)

Reporty z akcí. (404)

Něco jiného (175)

Nevím. :-) (162)



Používejte Internet
Podporujte Choronzona!

Chronzon
Choronzon - démon Chaosu
a pán veškeré formy


Seznam stránek
Kdo jsme?
MAGICK rozchodník

webmaster&skripts:
Ro.
design&html:
Zuzana


Jediná evropská škola, nabízející úplné vzdělání v esoterních naukách a věštecví



Ze života školy
Úvod

      Školu založila Zuzana Antares jako první svého druhu u nás. Od té doby vychovala mnoho set, možná i tisíc žáků. Někteří pokračovali profesionální kariérou a patří dnes mezi známé odborníky, jiní studovali jen pro radost, pro vlastní rozvoj nebo pro lepší porozumění druhým.

Nenechte si ujít:

HISTORIE ŠKOLY* co je esoterika * školní perličky * kurz magie * Revue44 (Z deníku Zuzany Antares)



Jak začít studovat

  1. V levém menu je odkaz na studijní obory (ty jsou roční až čtyřleté) nebo kurzy (ty jsou tříměsíční až půlroční).
  2. Vyberte si svůj obor.
  3. Lze studovat jeden nebo víc oborů souběžně - záleží na vás.
  4. Přihlaste se telefonicky na 775 SHUGAL (775 748425) nebo mailem 333_zavináč_magick_tečka_cz.
  5. Můžete zkusit i seminář nebo cviko, víc info tamtéž.

Zvolený článek:

Nespokojenost

      Jsem letuška. Jako každá profese, ve které člověk pracuje s lidmi, i ta moje přináší den co den spoustu příběhů nabitých emocemi.
Egypt. Každý Čech, byl v Egyptě v průměru třikrát. Takže, pokud jste ještě nešnorchlovali mezi pestrobarevnými rybičkami, pokud vás ještě nespálilo Egyptské slunce a neochutnali jste maso pečené na ohni v poušti, musel tam být někdo třikrát za vás. Cesta letadlem trvá něco kolem čtyř hodin, letí se většinou v noci, kvůli přehuštěnému letovému provozu. Ano, cestování v noci, rodiny s dětmi a ještě navíc letadlem. Letadlo samo o sobě se mnoha lidem jeví podezřele, plechová roura, tak vysoko na nebi, no - věřte tomu.

      Co teprve udělat v případě, když na zpáteční cestě nastoupí na palubu jako poslední tatínek, maminka a čtyřletá holčička. Letadlo je beznadějně obsazené do posledního místečka a oni mají sedadlo každý jinde. Nejspíš se odbavili jako poslední. Na to je nikdo neupozornil, že by se něco takového mohlo stát, a hlavně, když dítě řekne, chci čůrat, objeví se úplně jiné priority. Taťka hlídá kufry a maminka hledá toalety. To je potom jednoduché přijít k odbavovacímu pultíku jako poslední.
Co s tím? Jsou tři hodiny ráno, všichni se těšíme domů, všichni už sedí na svých místech, jenom ti tři nám stále stojí v uličce. Vedoucí letuška, bez úspěchu žádá lidi, aby si vyměnili místa. Všichni cestují s někým, všichni chtějí vedle toho někoho sedět. Už je patnáct minut po plánovaném odletu. Já stojím v zadní části letadla a říkám si, že jeden organizátor stačí, jenomže dalších pět minut uběhlo a výsledek žádný.Taťka drží holčičku na ruce a maminka trochu nervózně přešlapuje v uličce. V první a druhé řadě jsou volná dvě místa za sebou. Dvacet minut po plánovaném odletu.
Šéfová, nešéfová, nevydržím a jdu se do toho vložit. To přece není možné, že by to nešlo vyřešit. Na první řadě seděli dvě dospělé ženy. Tak třicet a padesát let. Matka s dcerou, typovala jsem. Požádala jsem je tedy, zda by nemohli sedět za sebou, tím bychom získali dvě místa vedle sebe, maminka může sedět s holčičkou a tatínek si sedne na své místo.
„ My máme palubní vstupenky na tato sedadla. Cestujeme společně. Nebudeme si někam přesedat.“ Začalo mi docházet, proč máme zpožděný odlet.
„Rozumím vám, je to nemilá situace, bohužel tu, ale máme čtyřleté dítě a to z bezpečnostních důvodů nemůže sedět samo, bez přítomnosti jednoho z rodičů. Když pominu lidské důvody, jako, že je noc, že je malá na to aby zůstala sedět mezi cizími lidmi, jde o bezpečnost. Budeme prolétávat turbulencí, je nutné, aby rodič děvčátko připoutal, budeme podávat horké jídlo, mohla by se spálit. Nejjednodušší řešení je, že budete sedět na sedadlech do uličky, hned za sebou. Prosím vás o to.“
„ Je mi líto, mi cestujeme spolu.“
„Dobrá, i mě je líto, že budu muset využít své autority. Tímto vás z titulu své funkce a z důvodu bezpečnosti žádám, aby jste si přesedla na sedadlo 2C.“
„Jsem po infarktu. Mám klaustrofobii, nemohu sedět sama,“ říká mi starší žena. Mám jí věřit? Trochu divné, že něco takového poprvé zazní až po půl hodině dohadování. Navíc to jak jedná, jak komunikuje, nepřesvědčila mě o tom, že říká pravdu. Nevěřila jsem jí. „ V tuto chvíli máme dvacet pět minut zpoždění. Je nutné získat pořadí na start, abychom nenabrali další zpoždění. K tomu je nutné, aby všichni cestující seděli připoutáni na sedačkách. Neberu vaše upozornění na lehkou váhu. Nebudu se vás dotazovat, jestli máte potvrzení od lékaře, že v takovém zdravotním stavu jste způsobilá let absolvovat. Nebudeme to dále komplikovat. Nicméně, neletíme nad nehostinnou oblastí, v případě, že se vám přitíží, nebude problém do dvaceti minut přistát. Všichni členové posádky jsou vyškoleni v poskytování první pomoci. Důrazně vás žádám, přesaďte se na sedadlo 2C.“
„ Nepřesadím se.“ To je jak u blbejch na dvorečku, pomyslela jsem si. „ Dobrá, půjdu za pozemním personálem a ten vám vystaví palubní vstupenku na sedadlo 2C.“ Paní se na mě překvapeně podívala. „ Je mi to velice líto, změna vašeho sedadla není můj rozmar, ze kterého bych mohla ustoupit, tohle moje rozhodnutí souvisí s bezpečností letu a vy bohužel odmítáte spolupracovat.“ Otočila jsem se, že tedy seženu někoho z pozemního personálu.
„ Slečno,“ oslovil mě pán sedící o tři řady dál,“ my si s manželkou přesedneme, naše děti už jsou velký, ať už letíme.“ Děkovala jsem mu. „ Chtěla bych znát vaše jméno slečno, budu si na vás stěžovat,“ překvapila mě ta neochotná paní.
„ Jistě, na to máte právo, přinesu vám tužku a papír. Je mi velice líto, že vám nemohu poděkovat za vstřícnost a za pomoc.“ Odměnila jsem jí tím nejprofesionálnějším úsměvem, jakého jsem byla schopna, protože ona mi svou stížností možná může ublížit, ale zrovna jí to znát nedám. Když jsem jí přinesla tužku a papír, oslovila jsem ji jménem, které jsem si zjistila ze seznamu cestujících a také se představila. Všichni konečně seděli připoutaní, mohli jsme letět domů. Paní na mě psala stížnost a mě se hlavou honila spousta myšlenek a emocí.
Zlobila jsem se na lidi, jak jsou neochotní a sobečtí, tolik jich celou tu situaci sledovalo. Měla jsem vztek na tu protivnou ježibabu, které jsem nevěřila ani infarkt, ani klaustrofobii. Neprovedla jsem nic, za čím bych si nestála a přesto jsem se cítila provinile. Ano, pořád se mi hlavou honilo, jestli jsem někde neudělala chybu, jestli to nešlo udělat lépe a měla jsem strach z toho dopisu, co čmárala. Jaké postihy z něj pro mě vyplynou? Naprosto mě ta situace rozhodila. V krvi mi plavalo tolik adrenalinu, že mě ospalost úplně přešla.
Proč jsem se cítila provinile? Mohla jsem něco udělat lépe?
Nemám ráda vyhrocené situace, ale také před nimi člověk přece nemůže utíkat. Někdy je potřeba tu situaci vyřešit. Šlo to vyřešit lépe?
Šlo.Když se mi tak všechno mlelo hlavou, napadlo mě, že jsem mohla vzít tu holčičku do náruče. Do druhé ruky mikrofon, stoupnout si tak, aby mě všichni viděli a říct něco v tom smyslu, tohle je holčička Maruška, řekni ahoj Maruško. Stala se nám taková věc, Maruška má sedadlo úplně sama, ale z bezpečnostních důvodů potřebujeme, aby vedle ní mohla sedět maminka. Prosím vás, najde se někdo, kdo by byl ochoten se přesadit? Potřebujeme dvě sedadla vedle sebe, jinak nebudeme moci odstartovat. Usmála bych se a jsem si jistá, že by se někdo našel. Jenomže byla noc. Mozek spal i když oči koukali. To až ten adrenalin ho probral. Mám si vyčítat, že mě to nenapadlo hned? Myslím, že ne, chovala jsem se důrazně, ale ne špatně. Tak proč ten pocit viny?

Autorkou je studentka školy.

Tento článek je na téma: Na zadané téma - úvaha
Vypsat všechny články na toto téma








Nepřehlédněte

Okultní knihkupectví Jsme na FaceBooku


Seznam zapsaných

Seznam studentů přihlášených do aktuálního semestru:
únor 2022
září 2021


Thelema-centrum
Kunkovice

Tady probíhají semináře. Přijeďte!


Galerie:
Nová galerie je tu.

Témata:
1.  Školní aktuality
2.  Na zadané téma - úvaha
3.  Na zadané téma - vyprávění
4.  Mé nejšílenější přání
5.  Zážitky z vizualizací
6.  Setkání s monstrem
7.  Volné téma
8.  Povídky podle obrázku.

Starší práce:
6.  Obzor jako symbol
7.  Obzor jako symbol
8.  Začátek školního roku 2016/17
9. 
10. 
11.  Dubnová setkání
12.  Kurs Výkladu horoskopu
13.  Moje práce s magickým zrcadlem
14.  Začínáme!
15.  Holčička

Novinky

Co nového na celém Magick.cz?


Naše reklama

Ritual.cz