V jedné chudé rodině na okraji vesnice, neznámo kde a neznámo kdy, se narodil malý chlapec. Rodiče nikdy neměli peněz nazbyt – stěží jen na jídlo a nejnutnější potřeby. Co však mohli synovi dát a co se penězi často nedá zaplatit, bylo slušné vychování a pocit lásky, zázemí a bezpečí.
Už odmalička se chlapec setkával s nejrůznějšími ústrky. Ostatní děti z vesnice se mu často pošklebovaly pro nuzné poměry jejich rodiny, vynechávaly ho ze svých her. Dávaly mu najevo, že on mezi ně nepatří. I přesto si chlapec si moc přál, aby jej ostatní děti přijaly mezi sebe. Nerozuměl, v čem je horší než ostatní. Jeho snahy o kamarádství však byly marné a on po určitém čase rezignoval na své přání. Nechtěl se doprošovat o místo na slunci tam, kde o něj nikdo nestojí.

      Když vyrostl o pár centimetrů a ošlapal několikero bot, začal jej více zajímat svět dospělých. Jaké však bylo jeho zklamání, když zjistil, že ani tady se nedočká spravedlivého jednání. Že ani tady se neřídí události tím, jaké má kdo schopnosti, ale tím, jakou kdo má moc, kontakty a prostředky. A že jsou dospělí v komunikaci mezi sebou často daleko zákeřnější a pokrytečtější než děti, které dají své nepřátelství alespoň jasně a otevřeně najevo. Nedokázal pochopit, že ne všichni to s ním myslí dobře tak jako jeho rodiče, nýbrž naopak se neštítí zneužít jeho slušnosti a dobroty.
I když bylo chlapcovo zklamání veliké, nechtěl se smířit s tím, že by v tomto prostředí měl žít a podobné hodnoty přijmout. Když dospěl natolik, aby se o sebe samostatně postaral, vydal se do světa na zkušenou. Doufal, že třeba jinde k sobě nejsou lidé tak zlí a dokážou si vyjít vstříc, aniž by za to hned očekávali nějakou protislužbu. A tak procestoval několik zemí a naučil se několikero řemesel. Nikde však nenalezl klid.
Jednou se na svých cestách dostal do hor, v nichž zabloudil. Přišla krutá sněhová vánice a on hledal úkryt, v němž by přečkal do druhého dne. Naštěstí se mu podařilo najít azyl ve skalním chrámu. Duchovnost prostředí jej ještě více přinutila k přemýšlení a rekapitulaci dosavadního života. Pomalu ale jistě si začal připouštět, že svět nezmění, že se svět nebude točit kolem jeho představ o tom, co je správné a co je špatné. Že to on se bude muset přizpůsobit, jestliže chce přežít. Ne, neviděl svět vyloženě negativně. Na svých cestách se setkal i s dobrými lidmi, kteří mu ochotně poradili cestu, nechali jej u sebe přespat, když neměl kde hlavu složit, nebo se s ním rozdělili o jídlo, i když sami bohatstvím neoplývali. Přesto potkal jen málo těch, kteří by v případě problémů za něj nasadili život, kteří by dokázali obětovat a upozadit svoje zájmy ve prospěch někoho jiného. Pochopil, že nejbližší pomocnou ruku najde (kromě rodičů a to ještě ne vždy) na konci svého ramene a na svá rozhodnutí bude sám. A tak seděl a přemýšlel, co dál se svým životem a v duchu si kladl otázky:
Kolik je na světě dobrých a kolik zlých lidí?
Stojí vůbec za to se někomu otevřít a důvěřovat mu, když se člověk setkává spíš se zklamáním a s negativní odezvou?
Jak zůstat otevřený, když má člověk tolik negativních zkušeností?
Stojí za to zůstat slušný a nevzdat se hodnot, ve kterých člověk vyrůstal, když kolem sebe vidí tolik pokřivených vztahů? A pokud se člověk přizpůsobí většině, tak za jakou cenu?
Jak žít, aby se člověk při pohledu zpět za sebe nemusel stydět? Kde začíná a končí odpovědnost, kterou člověk má vůči sobě a vůči ostatním lidem?
Kde leží hranice mezi dobrem a zlem? A proč dobro často vyhrává jen v pohádkách a zlo v realitě?
A proč je spravedlnost jen ve smrti a to ještě ne pro každého stejná? Seděl a nedokázal si odpovědět. Jeho nitro bylo rozpolcené mezi dobro a zlo. On sám měl také řadu špatných vlastností, což mu uvažování ještě více ztěžovalo. Velmi dobře si uvědomoval, že i kdyby našel ty pravé lidi, o něž se může v životě opřít, stejně o ně může přijít nebo přijde – láska může vyprchat, případně blízcí odejdou na věčnost. Najednou se v něm něco zlomilo. Už neměl sílu dál bojovat a obhajovat dál své ideály a hodnoty. Zlo se pro něj zosobnilo do ohnivé pekelné postavy a stálo přímo před ním. Napřáhl ruce před sebe a řekl jen:
Odevzdávám ti své dítě v sobě.

Tento článek je na téma: Povídky podle obrázku.
Vypsat všechny články na toto téma