Je já ve vědomí nebo vědomí ve mně?
Tyto dvě otázky. Nic víc. Nejprve Já. Co je já. Nebo co není Já?

Je mé já toto tělo?
Tělo je výsledkem přijmutých živin. Genetická informace, zakletá do čtyř bází. Jakou genetickou informaci však máme na mysli? Jadernou, nebo ribozomální? Ano, vždyť jsou dvě a ani jednu nemáme téměř prozkoumánu. Obě jsou tvořené prvky periodické soustavy. To víme, ano jsme pouhý uhlík, vodík, křemík, síra aj.? Ano, moje tělo je prach. Je prach mé Já?

      Je mé já mysl?
Mysl tvoří vědomosti a zážitky. Pokud myslím právě takto je to produkt této společnosti. V mé mysli se odráží všichni lidé, které jsem potkala, ale i ty, které jsem nepotkala. Protože jedni jsou ovlivněni druhými a ti zase dalšími apod.

Je mé já emoce?
Emoce je stav mysli. Emoce jsou brýle přes, které se díváme na svět, buď jsou brýle růžově, nebo černé, nebo úplně jiné, ale nejsem to Já.

Co jsem Já?
Je to to, co vidím, slyším a čichám? Vždyť nakonec to jsou elektrické impulsy, překlad venkovního signálu do binárního kódu a opětovné dešifrování. Jak přesné - ptám se? Jak přesně můj mozek vykládá svět? Jsem snad toto Já?

Dívám se, prohlížím, nic mi nezbývá, ani tělo, ani mysl, ani emoce ani smysly..., ale cítím Já, vidím Já, konám Já. Kdo koná? Maso, elektřina, pocit? Nebo jen energie. Energie, jejíž tvar ani podobu neznám. Vždyť jsem nikdy neviděla svou pravou tvář. Jak vypadám? Kdo jsem? Kde je mé vědomí?

Je mé vědomí mimo mne?
Ale kde mám hranice? Kde má hranice vesmír? Jiná otázka, týž smysl. Vědomí vnímám, ale vlastním ho vůbec? Mohu vůbec něco vlastnit? Toto tělo, vlastním ho? Ne, je mi propůjčeno. Nevlastním ani své tělo, ani vědomí, ale obé užívám.

Mám ruce a nohy, mám očí a ústa, myslím a píšu. Vím, ale nevím.

Tento článek je na téma: Na zadané téma - úvaha
Vypsat všechny články na toto téma