První mne napadl citát z knihy Paola Coelha Brida, kde se píše, že mág vždy hledí před sebe, do dáli, na obzor..., a nechodí s hlavou sklopenou ani nemá oči upřené do nebe. Právě zde vnímám sílu obzoru jako něčeho, co je na rozhraní projeveného a skrytého.

      To vzbuzuje touhu jít dál a poznávat či posouvat své osobní hranice. A to nejen do šíře, ale především stoupat nahoru, do výšky, kde nic nebrání v rozhled. Obzor tedy vnímám jako symbol vědění, vidění a odvážení se.

Tento článek je na téma: Na zadané téma - úvaha
Vypsat všechny články na toto téma