Školu založila Zuzana Antares jako první svého druhu u nás. Od té doby vychovala mnoho set, možná i tisíc žáků. Někteří pokračovali profesionální kariérou a patří dnes mezi známé odborníky, jiní studovali jen pro radost, pro vlastní rozvoj nebo pro lepší porozumění druhým.
V levém menu je odkaz na studijní obory (ty jsou roční až čtyřleté) nebo kurzy (ty jsou tříměsíční až půlroční).
Vyberte si svůj obor.
Lze studovat jeden nebo víc oborů souběžně - záleží na vás.
Přihlaste se telefonicky na 775 SHUGAL (775 748425) nebo mailem 333_zavináč_magick_tečka_cz.
Můžete zkusit i seminář nebo cviko, víc info tamtéž.
Vybrané téma Na zadané téma - úvaha obsahuje tyto články:
JSEM ŽENA
Osnova: 1) Jsem žena? 2) Jsem žena! 3) Jsem žena.
? ! . ? ! . A co teď s tím?!... ... ... ... ... ...
Je mi deset, lezu po stromech, skáču z velikých výšek, peru se a zápasím s bráchou. Jak úžasné vzrušení a pocit volnosti přinášejí tyhle klučičí zábavy. Být klukem je lepší. Chci být kluk.
Som žena, som matka, som milenka, som priateľka, som dcéra a vnučka, som objekt túžby aj nenácisti, radosti aj žiaľu, porozumenia a nepochopenia... Som matkou syna, čím mi bolo dopriane pozorovať malého chlačeka, ako si dobýja srdce prvej ženy v jeho živote. Ako súťaží o prvenstvo s každým iným chlapom v mojom okolí.
V dětství jsem se cítila jako Popelka. V období puberty se tento pocit ještě zintenzivnil. Vysnívala jsem si prince na bílém koni, jak mě bude milovat a já jeho. Žádný princ však nepřijel a chlapci, s kterými jsem navázala bližší vztah, se ukázali po čase jako nezodpovědní a vlastně neprojevovali o mě zájem, jak jsem si já přála. Nedokázala jsem si představit život bez dětí a k tomu jsem potřebovala partnera. Když jsem se seznámila s manželem, připadal mi dospělý, od začátku našeho vztahu o mě projevoval zájem a hlavně - dodržel slovo. Když slíbil, že přijde, tak skutečně přišel.
JSEM ŽENA. Nevím, co to znamená pro ostatní, ale pro mě to je velmi nesnadné. Učím se, pozoruji ostatní ženy, jak jednají, jaké jsou, jak mluví, jak myslí. Snažím se naučit se, jak být v tom dobrém slova smyslu pasivní, přijímavá. Většinou pak stejně za chvíli vklouznu do své role i na místech, kde mi to škodí.
Jsem žena - čarodějka a vím kde je má vnitřní síla
Když zavřu oči, objeví se vnitřní obraz čarodějky - podzemní kamenný chrám, všude je vlhký vzduch, jsem v kruhu žen, které v sobě mají zvláštní vážnost, soustředění a koncentraci. Nikdo nemluví, přesto každý ví přesně, co má udělat. Není třeba slov, je třeba se jen stát tohoto celku.
Než jsem dospěla ke svému nynějšímu cíli, uběhla dlouhá doba a ušla jsem dlouhou cestu hledání.
V 21 letech jsem se vdala a veškerý můj čas zabrala péče o děti a domácnost, později se k tomu ještě přidalo zaměstnání. Manžel se mi stále vzdaloval, čím dál víc jsem měla pocit, že žije vedle nás a ne s námi.
Tvořím si svůj pomyslný obranný krunýř, aby se na mě nedostaly negativní postoje druhých. A z toho všeho mám v hlavě zmatek. Myšlenky mi pádí úplně jinam než chci a nejdou ukočírovat.
Tvořím změny. Už nechci být „třtinou plápolající ve větru“. Snažím se proto vytvořit v sobě pevný bod, ze kterého budu vycházet. Tvořím tedy ten bod, ten chrám. Sebe sama. Jenomže ne vždycky použiji správný postup, vrátím se k tomu, co bylo a tvořím víry. Pak také tvořím „bubáky“ a dusno. Až se z toho vzpamatuji zase pokračuji v tvoření toho bodu. Snažím se i vytvořit jiný vztah s partnerem, protože ten dosavadní byl nějaký jakoby zasazený v růžové kouli. Ale dokud nebudu mít vytvořený ten bod, stejně nic moc nezměním. Takže je to vlastně pořád o tom jednom.
Poslední tři měsíce jsem ustrnul a netvořím v zásadě vůbec nic. Nebývá vidět slunce, jen mraky a déšť nebo sníh. Lidi jsou takový „zapadnutý“ prostě, zima. V práci se řeší řeší ty neskutečný časopisy a to mě dusí. Jsem v nejzazším bodě zimního útlumu, má vůle a podvědomí mi po většinu času zůstávají skryté. Žiju naprosto mechanicky a reflexivně. Nejsem schopen se k čemukoliv vyprovokovat nebo se do něčeho „zakousnout“. Tvořím součást davu a jako jeden z mnoha anonymů s ním tupě pochoduji do neznáma bez toho, abych nějak závažněji řešil, natož ovlivňoval, směr pochodu.
Doplétám svetřík, který mám rozpletený od předloňska. Kromě něj mám rozpletené asi ještě čtyři další, taky asi od předloňska, z toho tři pro syna, který od té doby vyrostl, tak asi budu párat a začínat znovu. Maluji na oblázky, které si vždycky v létě nasbírám v Otavě. Maluji na ně hlavně ženské figury, protože každý oblázek má nějaký charakteristický tvar, který připomíná ženské křivky a já už pak jednoduchým domalováním ty ženy z toho vlastně „vytáhnu“. Taky pomalovávám malé silnostěnné skleničky, do kterých se pak dávají čajové svíčky. Nejraději ale tvořím keramiku, mám malou keramickou dílničku.
Válku vymysleli muži. Miliony let starý instinkt je nutí neustále dobývat nová území, aby zajistili blahobyt svému rodu. Muži, kteří se chtěli stát velkými a v moři dějin nezapomenutelnými, vždy táhli světem s vyzbrojenou armádou. Možná je pro ně záležitostí ekonomickou, ale pro obyvatelstvo napadené země tragédií a důvodem k nenávisti. Boj je měřením sil, hra, ve které jde o život, o to, co je pro člověka nejcennější. Zabití zřejmě dodává pocit výsostnosti vlastní nadřazenosti a především moci. Opravdové moci nad člověkem, který se zdá být momentálně slabší.
Egoista versus blázen
Jedna cílevědomá osoba jdoucí přes mrtvoly, která si chce za každou cenu dosahovat svého cíle bez ohledu na druhé (moc, ego, být lepší než druhý)
Skupina stojící v pozadí
Několik vlivných lidí o kterých se málo ví a málo mluví, kteří jsou hlavně za ekonomickými cíli (chtít víc a mít víc)
Na začátku mé úvahy bych si měl vyjmenovat konflikty, ve kterých bych mohl hledat souvislosti: 2. světová válka, vietnamská válka, válka v Perském zálivu, válku v Iráku. I když válečných konfliktů bylo velmi mnoho, neznám jejich pozadí a nemůžu proto hledat souvislosti.
Jsem letuška. Jako každá profese, ve které člověk pracuje s lidmi, i ta moje přináší den co den spoustu příběhů nabitých emocemi.
Egypt. Každý Čech, byl v Egyptě v průměru třikrát. Takže, pokud jste ještě nešnorchlovali mezi pestrobarevnými rybičkami, pokud vás ještě nespálilo Egyptské slunce a neochutnali jste maso pečené na ohni v poušti, musel tam být někdo třikrát za vás. Cesta letadlem trvá něco kolem čtyř hodin, letí se většinou v noci, kvůli přehuštěnému letovému provozu. Ano, cestování v noci, rodiny s dětmi a ještě navíc letadlem. Letadlo samo o sobě se mnoha lidem jeví podezřele, plechová roura, tak vysoko na nebi, no - věřte tomu.
Tři osoby, kterých si nejvíce cením, jsou mé dvě děti a manžel. Protože to ale naštěstí není jen to jediné, kolem čeho se točí můj svět , své tři nejcennější věci bych přece jen trochu rozvedla:
Už o tom tématu přemýšlím druhý den. Jako první mě napadlo, že tvořím pilíř a spojnici na
mnoha místech. Ať už je to v práci nebo doma. Každý pilíř nebo spojnice ale jednou přestanou být. Potom dané místo je chvíli prázdné, ale brzy se najde jiná spojnice nebo pilíř, který je jiný – horší nebo lepší, ale jiný. Určitě ale vytvoří novou spojnici nebo pilíř.
V současné chvíli se nacházím v takové životní situaci, kdy tvoření není možné. Pochopila jsem, že pokud chci cokoliv vytvořit, musím nejdřív ničit a ničit. Je toho hodně, co jsem zanedbávala a tvořit za těchto podmínek by bylo bez efektu. Tvoření a ničení jsou protiklady, které se doplňují - proto když píšu o ničení, píši současně o tvoření.
Momentálne tvorím hlavne uzlík rozcuchyných nervov. Žijem tým, čo sa stalo, som v tom celou svojou bytosťou, až sa za to ne seba hnevám. Čo sa týká kreatívneho tvorenia, velmi se namám čím pochváliť.
Člověk tvoří spojnici mezi nebem a zemí. je jediným tvorem na zemi, který se podobá Bohu schopností tvořit. Tvoření, vědomé konání, vyžaduje myšlenkové zpracování nápadu. Další fází je ztvárnění myšlenky....
Tvořím já okolní svět nebo svět tvoří mě? Začal svět v okamžiku, kdy jsem se narodila? Od malička se snažíme vše pojmenovávat, zařazovat do kategorií, které si do mala tvoříme - na kterých se shodneme s ostatními. Zvířata, rostliny, stromy, květiny... Pokud se více lidé shodne na určité skutečnosti, předpokládáme, že to tak bylo vždy.
Tu zimu už nebylo kam sáhnout pro další polínko do kamen. Bylo mnohem chladněji, než v minulých letech. Třásli jsme se v malém srubu a balili se do všeho, co bylo ještě nepoužité. Nezbylo nic, poslední zbytky tepla se vytratily stejně tak rychle, jako naše naděje v jaro a oteplení. Kolem srubu jen pustina, sem tam keř a skály tyčící se vysoko nad obzor. Cesta dolů k vesnici vedoucí průsmykem byla neprůchozí už více než měsíc. Vydat se na cestu dolů za tohoto počasí a bez jídla by znamenalo smrt v každém případě. Čekání na jednom místě nám připadlo jako lepší možnost, pravda však je, že se tím jen oddaloval jediný možný konec. Teplota v místnosti byla už několik dnů hluboko pod bodem mrazu, všechno jídlo zmrzlo na kost. I vlci přestali brousit kolem a raději se poohlédli po jiné kořisti.
Je já ve vědomí nebo vědomí ve mně?
Tyto dvě otázky. Nic víc. Nejprve Já. Co je já. Nebo co není Já?
Je mé já toto tělo? Tělo je výsledkem přijmutých živin. Genetická informace, zakletá do čtyř bází. Jakou genetickou informaci však máme na mysli? Jadernou, nebo ribozomální? Ano, vždyť jsou dvě a ani jednu nemáme téměř prozkoumánu. Obě jsou tvořené prvky periodické soustavy. To víme, ano jsme pouhý uhlík, vodík, křemík, síra aj.? Ano, moje tělo je prach. Je prach mé Já?
Vychází ze slova mít, tedy vlastnit. pokud něco vlastním, mám možnost s touto hodnotou nějak naložit. Hmotný majetek = hmota = energie. jestli budu na hmotný majetek nahlížet jako energii, pak bych otázku trochu pozměnila: Jak nakládáte se svým majetkem? Protože si nemyslím,že vlastnit majetek je špatné, problém nastává ve chvíli, kdy je potřeba hromadění a lpění na majetku. je to jako zablokovaná energie. Způsobí napětí, bolest, strach, až nakonec nastane výbuch.
První, co mne napadne při slově Velikonoce, je Ježíš na kříži a křesťanské zvyky udržované v naší rodině - svěcení kočiček, páteční přísný půst, návštěva kostela. A zvyky mojí maminky - mytí se ráno v potoce (abychom byli krásní), očista domu po zimě, barvení vajec, jarní výzdoba. A vždy něco nového na sebe. Různé významy těchto zvyků jsem si začala uvědomovat až postupem času.
Mág nalevo mi přijde, že vyjadřuje starodávné časy, primitivní nahlížení a chápáni světa. Karta má nejhorší perspektivu - je pouze dvourozměrná. Mág je ponořený do vetší, temné postavy… jako když lide si začali uvědomovat sebe sama a vyčleňovat se z říše zvířat (mág), ale měli nad sebou obávané a všemohoucí bohy, kteří měli nad nimi neviditelnou moc. Vypadá to, jako kdyby předměty byly podávané mágovi, proto myslím, že starověcí lidé přijímali vše jako dar bohů, ze se o nic nezasloužili vlastním přičiněním a tvrdou prací, ale milosrdností bohů.
Snažím se rozpomenout, kterou část svého já jsem v září uložila do transformační do pyramidy. Je to ta část, kterou si přeji ovládnout, přeměnit na lepší a nepovažuji ji ani za příliš ctnostnou.
Vyplývá mi z toho, možná chybně, že to co má být ovládnuto, je nižším já, to co ovládá zastupuje já vyšší.
Přesto tím výčet "já" nekončí.
Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se do toho zamotávám, ale zkusím.
Já mohu spojit s vědomím v Tiferet, s odrazem Hadita nebo s Pravou vůlí. Současně jde říci, že Já je poznávající činný subjekt - ale vyvstává námitka, zda pak není současně objektem. Zamítám proto oba pohledy, zůstávám jen u poznatku: Já je činné.
Je docela těžké posoudit, jakým symbolem je obzor. Nabízí se hned několik nápadů. Může to být přelom – u obzoru končí to, co mohu vnímat zrakem a za ním se nachází to, co nevidím.
První mne napadl citát z knihy Paola Coelha Brida, kde se píše, že mág vždy hledí před sebe, do dáli, na obzor..., a nechodí s hlavou sklopenou ani nemá oči upřené do nebe. Právě zde vnímám sílu obzoru jako něčeho, co je na rozhraní projeveného a skrytého.
Je to místo, kde se stýká nebe a země. To co je před obzorem je známé, můžeme to poznat, je to vědomé. Ale to, co je za obzorem, je neznámé, skryté, nevědomé a můžeme to teprv poznat. Obzor tedy může značit hranici mezi vědomím a nevědomím.
Jsem negativní energie strachu.
V tomto těle se mi zalíbilo. Mám tu zatím prostor a můžu se pohybovat, kde se mi zachce. Na vlně této emoce se proženu celým tělem od hlavy až ke konečkům prstů. Můžu se volně pohybovat, zatím jsem ještě slabá.
Magická lóže.
